Česká severní dráha – Die Böhmische Nordbahn (BNB)

Společnost České severní dráhy, která provozovala síť železničních tratí v severních a středních Čechách, byla ustavena 31. března 1867 a reprezentoval ji hrabě Ernst von Waldstein. Tratě vystavěné a provozované Českou severní dráhou představovaly na tomto území nesmírně významný dopravní potenciál, díky němuž se postupem času hospodářsky výrazně pozvedla města jako Česká Lípa, Rumburk, Varnsdorf, Nový Bor, Česká Kamenice, Krásná Lípa a Benešov nad Ploučnicí.

První z tratí, kterou společnost otevřela, byla ta vedoucí z Bakova nad Jizerou do České Lípy. Stalo se tak 14. listopadu 1867. Otevření tohoto historického úseku nedoprovázelo žádné slavnostní zahájení, nicméně zajímavostí je, že trať již 9. října 1867 otestoval sám bývalý panovník Ferdinand Dobrotivý. Ten nastoupil ve stanici Srní u České Lípy do připraveného zvláštního vlaku, kterým přes Mladou Boleslav, Kralupy nad Vltavou, Prahu a Brno odcestoval do Vídně.

Česká severní dráha spravovala na svém vrcholu celkem 347 km hlavních tratí, dále 29 km zahrnovaly čtyři lokální dráhy, které sama vybudovala. Zajišťovala i provoz na dvou sekundárních drahách o délce 22 kilometrů.

Významným úspěchem společnosti bylo spojení se sousedními saskými drahami v listopadu 1873.

Tak jako u jiných železničních společností, došlo i u České severní dráhy k zestátnění a to 15. listopadu 1908.

Většina tratí postavených Českou severní dráhou je stále v provozu. Po letech jisté stagnace můžeme pozorovat zvýšený zájem veřejnosti o cestování vlakem, a to nejen po tratích České severní dráhy.

Tratě České severní dráhy:

Bakov nad Jizerou – Česká Lípa (1867)
Česká Lípa – Rumburk (1869)
Děčín – Varnsdorf (1869)
Benešov nad Ploučnicí – Rumburk (1869)
Česká Lípa – Benešov nad Ploučnicí (1872)
Rumburk – Šluknov (1873)
Rumburk – Jiříkov (1873)
Šluknov – Mikulášovice (1884)
Rumburk – Mikulášovice (přes Panský) (1902)
Panský – Krásná Lípa (1902)
Mikulášovice – Dolní Poustevna (1904)

Staniční budova Děčín východ, historická pohlednice, Petr Joza.

Staniční budova Děčín-východ horní nádraží (Česká severní dráha)

Staniční budova tzv. horního nádraží dokončená v roce 1869 si do dnešních dnů zachovala svůj vzhled i ráz.  Této stavbě realizované podle běžných projektových schémat drážní společnosti, která prošla některými ne zcela vhodnými architektonickými úpravami, byla na začátku nového tisíciletí vrácena téměř původní podoba.  Na počátku existence mělo zdejší nádraží 5 kolejí a jejich počet se postupem let zvyšoval (v roce 1892 bylo postaveno již 8 kolejí). Roku 1897 podemlela rozvodněná řeka Ploučnice mostní pilíř na trati Děčín-Podmokly, takže zde musela být na tři měsíce zastavena doprava. K zasypání jámy vymleté vodou se použily celé vlaky materiálu. Náhradní osobní přepravu tehdy zajišťovaly hlavně kočáry tažené koňským spřežením, ale také jedny z prvních automobilů.

Na podzim roku 1922 byla v budově horního nádraží zrušena restaurace a nahradil ji bufet. Vzniklo tu tak místo pro školu, která se sem přestěhovala o rok později. Do té doby se jako školní třída využívala místnost zdejší čekárny I. třídy.

Roku 1963 dorazila do Děčína elektrifikace trati.  První vlak s elektrickou lokomotivou přijel do stanice Děčín-východ (horní nádraží) 4. února 1963 (tedy po pravobřežní trati z Ústí nad Labem).  Zajímavostí je, že na druhé straně Labe se elektrické lokomotivy objevily až v roce 1986.